Česko–americká svatba Ester a Brandona pro mě byla osobní od samého začátku.
Už při našem prvním video hovoru jsem cítila, že si budeme rozumět. Bylo v tom klidné napojení a přirozenost, která se nedá vytvořit – buď tam je, nebo není.
Od prvního kontaktu až po poslední chvíle jejich svatebního dne se neslo všechno ve stejném duchu. Klid, radost a vzájemná blízkost. Nic navíc, nic okázalého. Jen dva lidé, kteří si jsou jistí tím, že stojí vedle sebe.
Velká gesta tu neměla místo. To podstatné se odehrávalo v drobných momentech s těmi nejbližšími – v pohledech, v dotecích, ve smíchu, který střídalo dojetí. Blízkost beze slov. Právě tyhle chvíle jsou pro mě jako svatební fotografku nejdůležitější. V nich vznikají fotografie, ke kterým se člověk vrací ne proto, že jsou dokonalé, ale protože jsou pravdivé.
Stodola Mezi Smrky nabídla přirozený prostor schovaný uprostřed lesů plzeňského kraje. Kolem jen stromy, vůně dřeva a ticho, které nikam nepospíchá. Tempo se tu samo zpomalí a člověk si dovolí být opravdu přítomný.
A právě taková místa dávají prostor skutečným momentům. Bez póz. Bez tlaku. Jen tak, jak přicházejí.
